Ještě pohádku? Musí se jít vyčůrat, má hlad nebo se musí nutně napít? Bude vás přesvědčovat, že není unavené, i když se mu už zavírají oči? Nemluvňata i malé děti si vymýšlejí řadu důvodů, proč být ještě chvíli s dospělými vzhůru a nejít spát. Některé smlouvají, jiné pláčou nebo křičí.

Podle Petera Graya z Bostonské univerzity je příčinou „evoluční nesoulad“. Pracuje s teorií, že v dětech přetrvávají pozůstatky z minulosti, které jsou v nich hluboce zakořeněné.  Pokud by malé dítě spalo před dávnými lety samo, pak by bylo v noci ohroženo a mohlo by se stát lehkou kořistí. V mnoha aspektech chování se malé dítě dokáže vůli dospělého podřídit, v oblasti usínání a spánku jsou děti neústupné a vědí proč. Instinkt přežití jim říká, že nemohou zůstat sami, ale musí se držet větších a silnějších.

Poučky a doporučení západní kultury doporučují dítěti neustupovat, být přísní a důslední a dítě nerozmazlovat. Kolikrát jste už slyšeli, že by se dítě nemělo vyndat z postýlky, mělo by zůstat samo nebo je dobré ho nechat vykřičet, aby si zvyklo. Podíváme-li se do jiných kultur, vidíme pravý opak. Děti usínají v blízkosti rodičů, spí s nimi v jedné místnosti a často s nimi mají i společnou postel. Když lidé z „nezápadních“ kultur slyší, že necháváme dítě samotné, ve tmě, v noci, jsou v šoku.

Pokud vaše dítě pláče a křikem se před usnutím dožaduje vaší pozornosti, nedělá to naschvál nebo protože je rozmazlené. Má strach a snaží se vás přesvědčit, abyste ho neopouštěli. Možná nevěříte na bubáky za skříní a strašidla pod postelí, pro dítě jsou ale skutečné a má z nich opravdový strach. I když se to možná zdá být bláznivé, jeho geny mu říkají, že zůstat v noci sám je životu nebezpečné. V prostředí našich předků, by žádný rodič samotné dítě spát nenechal.

Pokuste se pochopit proč vaše dítě nechce jít spát a snažte se mu porozumět. Čím více se mu přiblížíte a pochopíte ho, tím lépe se vám bude uspávání dařit. Druhou variantou je každodenní souboj, ve kterém nemusí být vítězové, ale pouze poražení.