Objeví-li se u dítěte koktání, je obvykle ve střehu celá rodina. Nemá asi příliš velký význam pátrat po jeho příčině, protože na tom se neshodnout ani odborníci na koktavost. Někteří se domnívají, že jsou příčiny na straně genetiky, někteří zastávají názor, že spouštěčem je dlouhodobý stres nebo leknutí. Kdyby to tak bylo, musely by snad po návštěvě čerta s Mikulášem koktat všechny děti, stejně tak jako dospělí procházející traumatickými událostmi. Poslední dobou začíná převládat teorie, že příčinou koktavosti je celý souhrn okolností a je nutné na ni nahlížet v kontextu.Koktavost je nepříjemný nepřítel a těžko se proti němu bojuje. Zázračná pilulka ani recept neexistují. První problémy se u dětí mohou objevit kolem třetího roku, kdy dítě (častěji chlapečci) opakuje a jejich rodiče to mylně považují za první projevy koktání. Tento jev ale zpravidla sám brzy vymizí. Dobrou zprávou je, že pokud se problémy s koktavostí nepodcení, do sedmi let hovoří zcela plynule až 80 procent dětí. Více než léky pro dítě jsou pro rodiče důležité informace. Pokud se vás problém týká, neostýchejte se ptát!
Na co si dát pozor? Jednoznačně na zázračné preparáty, které slibují rychlé a zaručené výsledky. Je třeba vědět, že v případě koktavosti nemá smysl nikoho obviňovat a na někoho házet vinu. Slepou uličkou je také „nacvičování“ a to například pozdravů, poděkování, pohádek, příběhů, apod. Vyhýbat by se rodiče měli také terapiím vyžadující řečový klid (např. aby dítě mluvilo jen s matkou a ne s nikým jiným v okolí). Nemá cenu ztrácet čas s „odborníkem“, který vás děsí a nevzbuzuje ve vás důvěru. Úprava koktavosti je běh na delší trať a vyžaduje součinnost s logopedem, ve kterého věříte, se kterým si rozumíte. Někdy mohou být logopedické terapie dobrým byznysem, a proto je třeba se ptát také po kompetencích a zkušenostech daného terapeuta.
Co pomáhá? Lehko se to to řekne, hůře dělá, ale snažte se, aby se vaše dítě na řeč úzkostlivě nesoustředilo. V tomto případě platí, že ani pochvala neplní svůj účel, protože dítěti naznačuje, že jinak selhává. Když dítě mluví, udržujete s ním kontakt a vyjádřete mu svou důvěru a trpělivost. Nenuťte dítě, aby se řečově předvádělo před rodinou nebo okolím. Nenapovídejte dítěti slova. Nevíte, co chce říct. Dejte dítěti najevo, že vás zajímá obsah toho, co říká a ne jakým způsobem. Ve stresu (například s nástupem do školy, se změnou bydliště nebo kolektivu) nebo v nemoci se může koktavost zhoršit. Snažte se mluvit klidně a dítě svou řečí uklidnit. Je dobré rozvíjet záliby dítěte, podporovat ho v tom, co ho baví. Dbejte na to, aby nebylo přetěžováno.
Rozhodující je psychický pohoda vašeho dítěte. Čím šťastnější a spokojenější bude, tím lépe se vám bude dařit proti koktavosti bojovat.
