Pamatujete na tu reklamu „Vodní kámen, to je prevít, ten vám rozbil pračku“? Ačkoli jsme dnes obklopeni špičkovou elektronikou s vlastní inteligencí, některé fyzikální zákony platí i pro ni. Pořád. Takže údržba je na místě. A není pravda, že na vše potřebujete technika. Tady je pár tipů…

Opustíme-li „bezpečí“ domova, číhá venku hned několik nástrah. První pozornost bychom měli věnovat kočárku. Bohužel se stále setkáváme s varováními ČOI nebo výsledky testů, které upozorňují na nestabilitu kočárků, potíže s jejich brzdami nebo uvolněnými částmi. Pokud je dítě větší nebo mobilnější, pak ho v kočárku poutáme a dbáme na to, aby se s kočárem nepřevrhlo. Rizikový může být vstup s kočárkem do vozovky a to, i když jsme na přechodu. Přijíždějící řidič nás sice zaregistruje, ale ne vždy vidí kočárek před námi. Následky mohou být fatální.

Pozorujeme-li dítě při hře, žasneme nad jeho nekončící fantazií. Vytváří příběhy, realita se prolíná se světem fantazie a představ, hovoří se svými imaginárními kamarády. Je to fascinující svět. Problém ale nastává, když se bohatá dětská představivost začne prolínat s naší realitou a dítě začíná mluvit „nepravdu“. Nepravda ještě nemusí znamenat lež, nemusí být záměrná a dítě si do vyprávění připlete kus knížky, rozhovoru nebo něco, co ho zaujalo. Co ale dělat, když zjistíme, že se nepravda mění v lež a dítě zkouší naše hranice?

Jak mít hydratované a hebké ruce za pár kaček.

Ruce, to jsou nejvíce namáhané části našich těl. V zimě vystavované mrazu, v létě žáru slunce. Dobře jim nedělá ani neustálé střídání zamoření bakteriemi z madel v dopravních prostředcích, a pak horkou vodou s mýdlem ničící i ty prospěšné bakterie. Suché dlaně pálí, hřbety zápěstí šupinatí, praskají. Co s tím?

Doma je doma aneb prevence nade vše.

Právě dnes začíná náš nový seriál věnovaný první pomoci. Nikdo z nás si nepřeje být v situaci, kdy by musel první pomoc použít a každý z nás si asi přeje umět si poradit. Nebylo by ale lepší, kdy by se úrazy dětí neděly? Náhody prý neexistují! Nebo ano? Zkusme se dnes zaměřit na prevenci. Projděme si byt, snižme se na úroveň, ze které ho pozoruje dítě. Těch „lákadel“ a potencionálních nebezpečí bude určitě více než dost.